|
|
|
|
Briarda
v podstatě tvoří dvě věci |
|
jeho jedinečná
povaha a nápadné osrstění. |
| |
| Za krásně osrstěným
a učesaným briardem se každý se zalíbením ohlédne, za
neudržovaným se ohlédne také, ale pocit bude mít jiný. |
| |
| Každý, kdo si
briarda pořídí, musí tedy počítat s tím, že péče o jeho srst
nějaký ten čas zabere. Srst tvoří jemnější kratší podsada a
dlouhá krycí srst, která by měla být silná a suchá tzv. kozí
(i když není tak tvrdá), při promnutí mezi prsty šustí. |
| |
| S návykem na česání
začínáme už od malého štěňátka, i když nám bude připadat, že
ještě není co česat. Pro tento účel postačí kartáč, každý den
stačí této činnosti věnovat tak 5 minut. Česání je potřebné
nejen pro udržování srsti, ale je také důležitou součástí
výchovy. |
| |
| Každý zodpovědný
chovatel předá se štěňátkem i rady jak a čím česat, v čem
koupat a každý nový majitel většinu těchto rad při přebírání
štěňátka vůbec nevnímá a pak postupem času, pokud zůstane
s chovatelem v kontaktu, dostane tyto informace znovu. A
nakonec najde tu svou značku psí kosmetiky, která bude
vyhovovat právě jemu. |
| |
| Takže to, co zde
budu psát, je postup, který používám já u svých briardů a
který mi vyhovuje. |
| Pokud stíhám česat
každý týden, stačí mi na kompletní vyčesání jednoho psa asi
hodina, čím delší je interval, tím víc času mi pak vyčesání
zabere. |
| |
| Koupání
- Existuje spousta šamponů, kondicionérů, rozčesávačů a nevím
čeho ještě různých značek a různých cen. Já používám dva
šampony od firmy BEA, jeden se jmenuje
RONNY a je s norkovým olejem, druhý je DAKTARI s olejem z jojoby.
Nepravidelně je střídám a koupu dle potřeby, takže také
nepravidelně. Někdy použiji kondicionér VELVET (taky od fy Bea).
Kvalitní srst má velmi dobrou samo-čistící schopnost, to
znamená, že většina nečistoty po uschnutí ze srsti opadá. U
psa je to trošku jiné, u něho před česáním osprchuji břicho,
slabiny a zadní nohy, někdy se šamponem, někdy jen čistou
vodou (v létě stačí hadice na zahradě), nechám ho uschnout a
teprve potom češu. |
| |
| Česání
– I zde existuje celá řada hřebenů, hrabiček, kartáčů...s
různou délkou a hustotou zubů, různé kvality a ceny. Já
používám hřeben, který mi udělal kamarád
v roce 1988, má 5 cm dlouhé zuby a od sebe jsou vzdálené 0,5
cm. Už se na něm hodně podepsal zub času i některých mých
psíků, ale vyhovuje mi nejvíce. Dále používám kartáč
s dlouhými řídkými zuby (nesmí mít na konci umělohmotné
kuličky). Těchto kartáčů mám větší spotřebu, neboť mám podivný
zlozvyk je stále někde zapomínat a ztrácet. Postupným
zkoušením jsem dospěla ke kartáči, který je úzký se 7 řadami
zubů, většinou jej kupuji u firmy KW. Pokud ho neztratím, tak
mi při pravidelném používání vydrží zhruba rok. |
|
|
| Nově používám
třířadé hrabičky, ale jen na dočesání a
vytáhnutí uvolněné podsady. |
| |
| Mám ještě jeden
hřeben "pro oko", který vozím na výstavy, ale na pravidelné
česání ho nepoužívám |
| |
| Postup
česání – Všechny své briardy mám naučené při česání
ležet na boku. S česáním začínám od hlavy, učešu tlamu, bradu,
pečlivě rozčešu srst za a pod ušima, kde je jemná a velmi
rychle plstnatí, krk až k plecím. Pak češu přední nohy od
tlapek, postupuji přes hrudník ke slabinám a zadní nohy zase
od tlapek a nakonec ocas. |
| Vždy začínám od
spodní části, odhrnu srst nahoru (aby nepadala zpátky, lze
použít různé skřipce, jako u kadeřníka), ponechanou srst
vykartáčuji, pak ji pročešu hřebenem a znovu vykartáčuji,
popřípadě projedu hrabičkami, pokud kartáč nebo hrabičky za
nic nezachytávají, přidám další pramen a postup opakuji, až se
dostanu nahoru. Dávám si pozor, aby srst byla rozčesaná až ke
kůži. Pokud narazím na nějaký „dred“, opatrně ho roztrhám
prsty na co nejmenší pramínky a plstnatou srst pak opatrně
vykartáčuji. Na hodně citlivých místech, jako je mezi předníma
nohama nebo na vnitřní straně stehen, kde je srst velmi jemná
a velmi rychle plstnatí, někdy tento dred ustřihnu, zvenku to
není vidět a je to rychlé a bezbolestné. |
| |
|
Takto učešu obě strany, nakonec nechám psa
postavit, počkám, až se oklepe, čímž si z většího srovná srst
na obě strany těla, trochu doladím pěšinku na hřbetě a ještě
překartáčuji celého psa vestoje. Tím je celá procedura,
k radosti všech zúčastněných, dokončena. |
| |
|
Proč jsem se
pustila do tohoto popisu? Je spousta majitelů
briardů, kteří nechtějí (nebo nemohou) vynakládat velké
finanční prostředky za kosmetiku na jeho údržbu, ale přesto
ho chtějí mít pěkného.
Právě těm jsem chtěla
ukázat, že i při minimálních nákladech lze udržet psa
krásného a ve výborné výstavní kondici. Tady musím
podotknout, že moji psi nejsou trvale venku nebo v kotci a
že mají kvalitní srst.
|
| |
|
Jako ve většině jiných odvětví, tak i v pejskařině
se v honbě za co největšími výstavními úspěchy zabydlelo mnoho
nešvarů, jako měkčí srst „doladit“ na požadovanou kvalitu
tužidlem nebo srst dobarvit.(Netýká se to jen briardů, ale
velkého množství dalších plemen) Při dnešních možnostech je
pak velmi těžké odhadnout, co je přirozené a čemu bylo
pomoženo. Barva i kvalita srsti je dána geneticky, takže na
takovéto podvůdky doplatí většinou majitelé odchovů, kteří si
pak lámou hlavu tím, proč mají doma „našedlého bobtaila“, když
jeho rodiče byli tak krásně rezaví (podobné to může být i u
barvy černé). Proto si vážím těch majitelů, kteří se nebojí
vzít psa mezi lidi i v období „přesrsťování“, které je hlavně
u plavých briardů nepřehlédnutelné, a já mám možnost vidět, že
pejskovi ta nádherná rezavá srst opravdu narostla. |
|
NAHORU |
|
